Stále populárnější a zároveň nenáviděná mobilní aplikace Uber – jako pohodlná alternativa ke klasické jízdě žlutým taxíkem – možná již brzy vytlačí konvenční provozovatele přepravy někam do koutku trhu. O dalším vývoji se rozhodne nejen mezi zákazníky, ale také v soudních síních po celém světě.
Pro cestující je Uber v podstatě synonymem slova taxi. Aplikace z kalifornského Silicon Valley spojuje v chytrém telefonu cestující s řidiči přes GPS, a ti tak navzájem znají svoji polohu. Cestující ihned ví, za jak dlouho pro něj řidič může přijet, a po zadání cílového místa si rovněž ověří, kolik za odvoz zaplatí. Celá objednávka tak spočívá ve dvou až třech jednoduchých ťuknutích do mobilu. Veškeré platby se zpracovávají na základě údajů z kreditní karty, kterou je potřeba do aplikace zadat před jejím prvním použitím. Transakce se tím pádem odehrává bezhotovostně a pasažér s řidičem žádné peníze neřeší.
Uber nabízí několik úrovní svých přepravních služeb. V Praze je to zejména UberPop, kdy „taxikářem“ může být téměř každý starší 21 let. Stačí, aby řidič prošel ověřením, tzv. backgroud check, které se ale v podstatě omezuje na fotografii řidičského průkazu, výpis z rejstříku trestů a výpis ze systému bodového hodnocení. Automobil si poté lze pronajmout a smartphone řidiči poskytne samotná americká korporace. Právě tato úroveň se stala největším trnem v oku všech licencovaných taxikářů bez ohledu na zemi. Vyšší stupeň, rovněž přítomný v stověžaté, se jmenuje UberBlack, kde zákazníka naopak vozí pouze profesionál v novém a luxusním voze. V Bratislavě byla od srpna zavedena lowcostová varianta UberX a do několika měsíců by se měly přidat Brno a Ostrava (zatím není známo, s kterou úrovní).
Kdyby někomu byla jízda autem málo, firma spustila i službu UberChopper, kde si přes aplikaci zavoláte vrtulník. Zatím tak lze učinit jen v New Yorku a přelet z Manhattanu do Hamptons vyjde na 3 000 dolarů. V nabídce je také UberBoat, exkluzivně v Istanbulu, pomocí kterého přeplujete přes Bosporský průliv z Evropy do Asie nebo opačně. Opravdovou perličkou se pak stal UberKITTENS, kde si můžete objednat dovoz roztomilého koťátka a 15 minut se s ním mazlit. V případě, že byste za tu dobu ke koťátku zahořeli nekonečnou láskou, tak vám Uber zprostředkuje jeho adopci. I tato služba je však k mání pouze v USA.
Firma nejvíce vydělává díky systému price surge (navýšení ceny). Jde o unikátní algoritmus, který automaticky reaguje na změny v nabídce a poptávce rapidním nárůstem ceny jízdného v čase, kdy je zvýšený zájem o odvoz, čímž zároveň přitahuje větší množství řidičů tak, aby bylo možné zvýšenou poptávku pokrýt a následně celý systém vybalancovat. Ve Spojených státech se Uber již desetkrát pokoušel tento algoritmus zaregistrovat jako patent, nicméně jeho žádost byla vždy zamítnuta z důvodu zřejmosti nebo nezpůsobilosti k ochraně. Ze strany zákazníků se ale price surge stal také předmětem velké kritiky. Na Nový rok 2011 došlo k situaci, kdy ceny vyskočily na šestinásobek obvyklého tarifu, a jeden z uživatelů platil 75 dolarů za dvouminutovou jízdu. Firma se z této chyby poučila a neomezené navyšování začala limitovat – když počátkem letošního roku východní pobřeží USA sužovala život ohrožující sněhová bouře, nastavila strop na 2,8násobek běžné sazby. Systém i s takovými úpravami výborně plní svoji funkci a téměř se nemůže stát, že byste na Silvestra ve sněhové vánici půl hodiny poslouchali „čekejte, jste dvacátý pátý v pořadí“. Kdo se nechce ve špatném počasí nebo o svátcích zdržovat, tak si prostě připlatí a jede.
Další vychytávka aplikace spočívá v hodnocení řidičů, podle kterého si můžete vybírat svého favorita a nechávat u jeho profilu pozitivní či negativní reakce. V případě, že hodnocení řidiče klesne pod 4,6, může dostat padáka, což v řeči Uber znamená, že dojde k jeho deaktivaci na firemních stránkách. Na druhou stranu mohou i řidiči hodnotit cestující, takže při jízdě je vhodné příliš neprudit.
Uber je neuvěřitelně rychle se rozvíjející značka. Za dobu šesti let své existence se ze San Franciska rozrostl již do 63 zemí a více jak 300 měst, a tam všude můžete služby řidičů využívat na základě jediné instalace aplikace. Jedná se o nejhodnotnější start-up současnosti, do kterého vkládají peníze i globální investiční banky (například Goldman Sachs). Poslední ohodnocení firmy vyšlo na 51 miliard dolarů, což je částka, jejíž dosažení trvalo Facebooku o rok déle. Za sebou nechává i giganty jako jsou čínský výrobce chytrých telefonů Xiaomi nebo provozovatel serveru s nabídkami bytů k pronájmu na dovolenou Airbnb.
Takový úspěch však není zadarmo. Kamkoliv se společnost Uber Technologies Inc. se svým byznysem rozhodla vstoupit, rozpoutala doslova válku s taxikáři, protože výrazně narušila jejich monopolní postavení. Vcelku pochopitelně je firma označována za nelegálního konkurenta, jelikož většina jejích řidičů nemá potřebnou licenci nebo nejsou dostatečně pojištěni, čímž se vyhýbají přísným pravidlům obvykle nastaveným pro provoz taxislužby. Do sazeb Uberu se nemusí promítat povinné platby vyžadované předpisy (kromě licence a pojištění také prohlídky nebo školení) a tím pádem je pro cestující levnější.
Jestliže Uber poskytuje prakticky stejné služby jako taxi, jak je tedy možné, že nepodléhá stejným předpisům? Evidentně dokáže umně kličkovat v džungli zákonů a předpisů po celém světě. V případě UberPop přišla firma s tvrzením (které nepříliš úspěšně zkouší obhájit téměř ve všech státech Evropy), že jde o spolujízdu, která není regulována zákonem. Zatímco provozování taxislužby je podnikáním s cílem pravidelně generovat zisk, spolujízda spočívá ve sdílení nákladů na přesun. Bylo by zajímavé zjistit, zda takové argumentaci věří i sami v Uberu. V případě UberBlack mají sice řidiči příslušná oprávnění, nicméně další zákonné podmínky již nesplňují, protože jejich vozidlo není řádně označené jako taxi a povinný taxametr nahrazuje aplikace v chytrém telefonu, což stávající předpisy nepovolují, lépe řečeno příslušná právní úprava chybí. Pokud by mělo jít o smluvní přepravu osob, taxametr může nahradit smlouva v písemné formě, kterou by řidič uzavřel s cestujícím před nástupem do vozidla. Taková smlouva by mohla být i v elektronické podobě, ale podpis na ní musí být zaručen kvalifikovaným certifikátem a ten u sebe každý jen tak nenosí. Uber argumentuje, že používání aplikace lze považovat za uzavření smlouvy, kdy tato je „podepsána“ ťuknutím na tlačítko „Objednat“. Stávající právní úprava by však musela doznat značných změn, aby tomu tak skutečně bylo. Aplikace navíc zatím nemůže nahradit problém se zaručeným elektronickým podpisem.
Evropské orgány v současnosti řeší otázku, která pravděpodobně rozhodne o osudu Uberu na starém kontinentě: zda se jedná o poskytování přepravních služeb anebo o digitální platformu, která pouze spojuje cestující s řidiči. Digitální platformě nahrává fakt, že řidiči jsou samostatní podnikatelé a v podmínkách poskytování služeb je uvedeno, že firma nenese odpovědnost za kvalitu a zákonnost přepravy. Odpůrci aplikace zase zastávají názor, že jde o typickou taxislužbu a měla by se na ni vztahovat příslušná právní regulace. Tento spor již byl předložen Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku, který má poslední slovo ve věcech právního řádu EU. Jeho vyřešení je zcela zásadní, jelikož v případě, že by se na Uber nahlíželo jako na provozovatele digitálních služeb, spadala by právní úprava jeho činnosti pod pravomoc EU a místní regulace v členských státech by se na něj nevztahovaly. Rozhodnutí však padne nejdříve koncem příštího roku a taxikáři ani firma jej nevyčkávají v nečinnosti. Celá kauza se vyvíjí živelně, ve Španělsku, Německu a Holandsku platí pro UberPop celostátní zákaz, v Bruselu byl Uber prohlášen za nelegální pod pokutou 10 000 eur za každou jízdu, a ve Francii z důvodu masivních protestů taxikářů vláda nařídila, aby ukončil poskytování svých služeb. Přes částečné porážky se firma snaží na vzniklé situace reagovat a v Německu spustila službu UberTaxi, která je provozována v plně zákonných mezích. Naopak v Londýně, kde podle zákona mohou mít taxametr nainstalovány pouze klasické černé cabs, dosáhla dílčího soudního vítězství, ale boj ani zde neustává. Protivníci si najali věhlasnou právní kancelář s cílem úplného zákazu Uberu, takže britská metropole je nyní označována za přední linii globální taxikářské války.
V Česku zatím nedošlo k výraznějšímu zásahu ze strany úřadů nebo soudů, za více než rok existence služeb na našem území byli pokutováni celkem dva řidiči. S ohledem na vývoj v ostatních státech EU je však otázkou času, kdy dojde ke konfrontaci s tuzemskými zákony, a pak bude hrát podstatnou roli verdikt Evropského soudního dvora. Nejvážnější dopady hrozí pravděpodobně opět řidičům. V případě UberBlack by se mohlo jednat pouze o správní delikt související se špatným označením vozidla, absencí taxametru a písemné smlouvy s cestujícím, což může vyústit v pokutu v řádech desítek tisíc korun. V případě UberPop však za neoprávněné provozování koncesované živnosti riskují nejen pokutu až do výše jednoho milionu korun, ale rovněž trestní stíhání, neboť svým jednáním mohou naplnit skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného podnikání. Problém představuje také jejich povinné ručení, jelikož v případě způsobené nehody může pojišťovna odmítnout vyplatit pojistné plnění, pokud vozidlo není nahlášeno k užívání pro podnikatelské účely. V nejmenším ohrožení je tak paradoxně Uber, který v celém kolečku figuruje jen jako zprostředkovatel za provizi.
Díky Uberu se nepochybně zjistilo, že zavedený model taxislužby je již přežitý. Vyvolal diskuzi nad aktuálností zákonných požadavků pro provozovatele přepravy osob, kdy v době satelitních navigací řidiči skládají zkoušku z místopisu a obsluhují často nedůvěryhodný taxametr. Funkcionality jako cena jízdného nezávisle spočtená přes mobilní aplikaci, zobrazení nejbližšího volného vozu nebo on-line hodnocení jednotlivých řidičů jsou úplně přirozené pro interaktivní digitální prostředí, v němž se dnes pohybujeme. Ukázalo se také, jakou moc může získat vizionářsky budovaná značka, která vtáhne do hry silné kapitálové hráče a zaútočí na regulovaný trh. A ani další plány firmy nejsou skromné, chtěla by zcela potlačit potřebu lidí vlastnit auto, protože na každém rohu bude čekat armáda řidičů připravená je kamkoliv odvézt. Rovněž ve velkém investuje do vývoje automobilů, které by byly kompletně řízeny počítačem, zde však plány opět narážejí na nedostatečnou legislativu. Právě na kauzách Uber si pravděpodobně otestujeme, do jaké míry je současné právo schopno se přizpůsobovat akcelerujícímu pokroku a inovacím.
autor: Mgr. Dalibor Šlauf, advokát
článek z prosincového čísla magazínu GRADE